Chtěli jste někdy polopaticky vysvětlit co jednotlivý součástky v počítači zastupujou?
Chtěli jste to v šílenejch metaforách k lidskýmu tělu?
Tak tady to máte!
+ praktický rady na který při výběru myslet a který často se zákazníky řeším
 
ZÁKLADNÍ DESKA je centrální nervová soustava a tepna celýho počítače
...v podstatě změť drátů, která propojuje něco tak šíleně komplikovanýho jako je počítač a tvoří jeho hierachrii. Tu má podobnou v podstatě i notebook, telefon nebo i tak jednoduchá věc jako kalkulačka, jen ve víceméně jednodušším provedení. Krása stolních počítačů je ale právě v jejich modularitě a trvanlivosti, vše v nich jde vyměnit podle gusta a když se i po dlouhý době něco pokazí, jde to velmi lehce implantovat za stejnou nebo lepší. Proto taky třeba narozdíl od mobilů nebo notebooků můžete všude vidět deset a víc let staré počítače, které z naprosté většiny fungují a nebo se často repasují, protože prostě většina jejich orgánů ještě nemá odslouženo.
 
Deska definuje platformu, na jaký budeme počítač stavět. Narozdíl právě od např. mobilu nebo notebooků je základovka stavební kámen, kterej s sebou nese velkej potenciál. Dvě konkurující firmy – AMD a Intel – mívaj na trhu každý vždy několik platforem, nicméně my se budeme soustředit na ty pro typickýho zákazníka – momentálně AMD AM4 a Intel LGA1151 v2. V každej moment na trhu se dá na moderní platformu nacpat v podstatě jakýkoliv komponenty a to třeba i v cenovym rozpětí 5-100 tisíc (a samozřejmě s obrovskym rozdílem ve výkonu) a teoreticky by měly všechny kombinace fungovat. I tak se ale rozhodně nevyplatí vždycky na desce šetřit, protože i ta s sebou nese určitý kvality, vypíchnu dvě nejhlavnější:
 
1) Chipset - ovládá komunikaci mezi komponenty a určuje co a kolik toho na ní můžete připojit
2) Napájení - osazení kvalitních elektrických obvodových prvků a s tím i jejich chlazení
 
Pokud si tedy dneska pořídíte na aktuální platformu součástky za 20 tisíc, protože třeba Vaše vysněný osmijádro s 16GB RAM se prostě nevejde do budgetu, napěchujete si desku zatim jen do části jejího potenciálu např. čtyřjádrem s 8GB RAM. A i když za 5 let budou aktuální úplně jiný platformy a na trhu jiný osmijádra co nepůjdou na Vaší desku, je naprosto reálný se přiblížit nový generaci tim, že si koupíte z druhý ruky (nebo i klidně nový) osmijádro, nebo prostě to nejlepší, co Vaše platforma zvládne a bylo na ní vyrobený za parádní cenu bez zbytečnýho vyhazování furt naprosto schopnýho počítače. Musim říct, že rychlost vývoje už se pomalu u počítačů zastavuje, proto investice do kvalitního základu je o to víc smysluplnější. Rozhodně rozdíl mezi tím co bylo před 10ti lety a dneska bude mnohem větší než 10 let dopředu ode dneška.
 
Z pohledu trvanlivosti bych tu rád pochválil AMD, protože si z historickýho hlediska drží lepší kredit co se trvanlivosti platformy týče, zatímco Intel uměle obměňuje zásuvky pro procesory a znemožňuje kompatibilitu vždycky ob rok.
 
PROCESOR je mozek, jeho centrální část
...stará se o obecný výpočty. Je to centrum všeho dění a určuje univerzální výkon počítače.
 
Procesory už si zažily ohromnej skok ve výkonu za poslední léta, existujou třeba 32 jádrový procesory, který se skládaj do počítačů i ve většim počtu. K tomu procesory využívaj tzv. zpracování instrukcí ve dvou vláknech na jádro - jednoduše řečeno počítač krmí každý jádro dvojnásobnou rychlostí informací a pokud to jádro dokáže stíhat a aplikace je k tomu dobře uzpůsobená, dokáže z toho v reálu procesor vytěžit až okolo 50% výkonu navíc (nikoliv dvojnásob jak by se mohlo zdát). Proto náš příklad bude mít tzv. 64 vláken a teoreticky výkon až 48 jádrovýho procesoru. Problematika řešení dnešního využití výkonu je dnes ale trochu v něčem jinym. Obecně se dá říct, že se rozlišujou dva měřitele výkonu:
 
Jednovláknovej výkon - úzce spjatej s frekvencí a architekturou procesoru a velice obrazně řečeno ukazuje, jak rychle procesor dokáže pracovat s jednou úlohou, jednoznačně v něm má už dlouho navrch Intel
Vícevláknovej výkon - určuje jak efektivně dokáže procesor pracovat s více úlohami najednou, problém je ten, že ne každá aplikace samotná dokáže více jader / vláken efektivně využít a procesor potom pracuje jen z části svýho potenciálu
 
Intel dlouhou dobu válcoval trh, je to okolo 6 let, co neměl žádnou konkurenci snad v žádnym aspektu. Bohužel toho postavení zneužil bez ohledu k zákazníkům. Vývoj dlouho stál a až teď s uvedením značky AMD Ryzen se vývoj pohnul a firma má konkurenci aspoň v lepším poměru cena / výkon. Hodně špatný bylo taky rozhodnutí přestat používat kvalitní pájení čipu k rozvaděči tepla a zamykání všech procesorů (kromě drahých K-edicí), což totálně poškodilo kohokoliv, kdo chtěl procesory přetaktovat.
 
Můj postoj k přetaktování:
Univerzálně se dá říct že vyšší napětí, spotřeba a s tim nesoucí se teploty v dlouhodobym hledisku čipy opotřebují. Je tady ale spousta způsobů, jak se k přetaktování postavit. Spoustu začátečníků v tom vidí výkon navíc zdarma a snažej se z křemíku vymáčknout co to jde, takže hledaj co nejvyšší možnou hranici, kterou jim čip povolí při tom, aby se drželi pod kritický teploty. Někdo to dělá jako vášeň, pořádaj se v tom i mistrovství a kdejaký akce. Já ale nedělám ve svejch počítačích ani jedno. Po dlouhejch letech jsem se dostal někam do středu, na rozumnou hranici, kdy z toho benefituju já, i zákazník a chci aby přetaktování mělo praktickou hodnotu. S každou novou architekturou – dám jako příklad Ryzen 2000 – příjdou v podstatě nový pravidla pro přetaktování. Vzhledem k tomu, že z výrobní linky padaj různý kousky procesorů stejnýho tipu, AMD nemá čas na to každej kus dlouhodobě testovat. Řeší to tak, že všem procesorům skrz BIOS desky přidělí takzvaný VID – neboli identifikátor napětí, je to hodnota napětí, na kterou každej čip z řad Ryzen 2000, kterej kdy vyjel z výrobní linky, spolehlivě rozjede určitou frekvenci. Je to takovej standard, kterym firma zaručí stabilitu každýho kousku na trhu. Tady ale právě nastává krása přetaktování. Vzhledem k tomu, že každej kousek je jinej, jinak povedenej, skrejvá každej kousek taky určitej potenciál. A to ne jen v maximálním taktu, ale i právě v efektivitě, o čemž se moc nemluví. Zatímco většina Ryzenů 2000 má frekvenční hranici okolo 4,3GHz, tak napětí (a s nim i nesoucí se spotřeba a teploty) k týhle frekvenci dosažitelný je pokaždý jiný a rozdíl v efektivitě je pak ohromnej, i když je to jen desetina voltu. Jak asi víte, tady nastává teorie snižujících se výnosů a za každej Hz navíc platíte neúměrně vyšší spotřebou a teplotou. Nejdražší čipy od AMD v řadě Ryzen "boostujou" na frekvence okolo 4,3GHz a při tom maj poměrně vysoký VID. To dělaj ale jen na zlomky času, pak frekvenci i napětí snížej, třeba na 3,7GHz, protože by byla teplota dlouhodobě neudržitelná na jejich dodávanejch chladičích.
 
Pro mě je ale tohle právě úrodná půda pro nastavování parametrů – zatímco AMD nemá možnost každej kus v každý konfiguraci a každý desce testovat (ano i na desce u přetaktování hodně záleží) s následnym nastavenim VID pro každej takt, to já mám :) Místo toho abych ale hnal každej kousek Ryzenů 2000 na 4,3GHz, dělám vcelku opak. Nacházim ideální frekvenční poměr u každý architektury, bezpečně vzdálenej od vysokejch voltáží a na tý hodnotě hledám nejnižší napětí pro každej kousek zvlášť, abych co nejvíc prodloužil jeho životnost ale zároveň zvýšil výkon. Pro Ryzeny 2000 je to podle mě zhruba 4GHz, na Ryzenech 1000 to bylo okolo 3,8GHz a u aktuálních Intelů 8. generace je to cca 4,8GHz. Každej čip dává pravidelně víc, ale začíná se tam už narážet na provozní vlastnosti, kdy těch pár procent výkonu navíc prostě nemá cenu. A to já nikdy nedělám, protože stejně jako u lidí, který taktování neholdujou, je tam oprávněně obava o životnost. Abych Vám to uvedl do praxe: na 4GHz mi při VID z výroby deska hlásí cca 1,38V. Při takovym napětí by tedy měl každej kousek na každý desce spolehlivě tuto frekvenci dát. Když ale zapojím právě moji individualizaci do rovnice a postupně snižuju napětí, hodně kousků ve skutečnosti potřebuje jen okolo 1,3V a nedávno jsem tu měl kousek, kterýmu stačilo jenom 1,24V. Je to potom rozdíl v desítkách wattů a minimálně 5°C v zátěži i na výkonnym chladiči.
 
Ve finále se to dá shnout tak, že při naprosto stejnym výkonu a ladění napětí k tomu, bude mít každej kousek jinou spotřebu a teploty. V tomhle případě to ale bude vždycky lepší, než výchozí nastavení od AMD a paradoxně tím můžete životnost i zvýšit. Já osobně tedy s přetaktovánim beru jako zásadní i co nejlepší sladění efektivity, napětí a především chlazení. A to nejen dokoupení lepšího chladiče na procesor, ale kompletní dokoupení ventilátorů do skříně a důkladný nastavení rychlostí ventilátorů ve skříni, který se automaticky regulujou se zvyšující se teplotou tak, že se tam sehrává hlučnost a účinnost do symbiózy. Díky tomu si můžu dovolit koupit např. levnější Ryzen 2600, kterej je ve svym základu slabší, než model 2600X, oba 6 jader / 12 vláken. Model bez X pracuje mezi 3,4–3,9GHz, zatímco Xkovej má nastaveno 3,6-4,2GHz. S těma frekvencema se nese vyšší VID a spotřeba, proto Xkovej model má v balení výkonnější chladič. Ve skutečnosti maj ale oba čipy potenciál stejnej. Pokud si k tomu připočtete to, že dám do sestav kvalitní desku s taktovacím chipsetem (B450), připlatim si za chlazení a koupim si levnější model procesoru, můžu si v podstatě dopřát všechny benefity individualizace stavění sestav.
 
CHLADIČE jsou potní žlázy
...když se počítač zapotí, rozváděj všechno teplo do žebrování a ventilátory ho pak odváděj ven z těla.
 
PAMĚŤ RAM je paměť krátkodobá
...ukládá se na ní vždy jen dočasně, to co je zrovna rozpracovaný a spuštěný. Po vypnutí se paměť ztrácí.
 
Často slychám věty jako "časem chci upgradovat na 32 nebo 64GB až mi počítač nebude stíhat". Důležitý je tady říct, že kapacita nezrychluje. V počítači je velká řada pamětí, který si různě přeposílaj jejich obsah a čipy, který ho zpracovávaj. Třeba skrz správce úloh můžete jednoduše zjistit, kolik RAM při svý klasický práci z paměti ukusujete. Dnešní nejnáročnější hry si berou mezi 4-6GB. I takovej prohlížeč internetu si ale podle počtu otevřenejch stránek bere 1-5GB. Ve chvíli když máte třeba 12GB RAM a nová náročná hra Vám nejede podle představ i se zaplněním 9GB RAM, nepomohlo by Vám navýšení kapacity ani na šílených 64GB. Druhej, často opomíjenej parametr u RAM je právě jejich rychlost – rozhodně bych nikdy nebral nejnižší rychlosti s jen trochu lepší cenou, je to zbytečnej kompromis, kterej se zvlášť s časem hodně projeví.
 
GRAFIKA jsou oči a další část mozku zpracovávající vizuální signál
...a ta se na rozdíl od procesoru (centrálního mozku) stará o výpočty specializovaný, předevšim na 3D grafiku. Je to součástka nejdůležitější pro určení výkonu ve hrách.
 

AMD karty mají navrch v povedenějších ovladačích, lepší implementaci nových technologií, DX12 her a podpoře FreeSync – synchronizaci karty s monitorem na podstatně větším výběru monitorů s nižší cenou.

NVIDIA karty mají navrch hlavně v univerzálním výkonu, vyšší energetické efektivitě a lepším taktování.

 

I tyto názory jsou ale hodně obecný a více či méně se měněj v čase. Každej čip, generace, provedení karty má svoje specifický vlastnosti. Rozhodně se taky vyplatí hledět na kvalitu chlazení karty. S tím pak samozřejmě úzce souvisí hlučnost a teploty, ale i životnost a přetaktování.

 

Stejně jako s pamětí RAM i u grafický karty platí, že vyšší kapacita její paměti (VRAM) nemusí zásadně zvýšit výkon, naopak ale kapacita nedostatečná může při specifickym použití výkon omezit – to především ve vyšších rozlišeních s detailním texturováním.

 

DISK je paměť dlouhodobá

...úložiště toho o co nechcem přijít, když počítač vypnem.
 
Nekonečný téma je teď na přelomu technologií SSD a HDD jejich výběr. Instalovat hry na HDD jejich běh v podstatě neovlivní (při běhu hry jsou data hry uloženy do RAM), ale skoro všechno ostatní ano – od načítání a běhu systému / aplikací, po jejich přepínání a multitasking, brouzdání po netu a počátečního zapínání her. Zvlášť pokud systém hodně vytěžujete a používáte více aplikací najednou, udělá SSDčko obrovskej rozdíl. Já osobně bych dneska kupovat jakejkoliv počítač / notebook bez SSD lidem nedoporučil.
 
· SSD jsou několikanásobně rychlejší než HDD, ale také několikanásobně dražší
· od 2 000 Kč koupíte 500GB SSD, zato ale HDD už koupíte 3TB (tedy 6× větší kapacitu)
· na samotný hraní hry rychlost disku nemá vliv, ale na většinu každodenních úkonů to má vliv obrovskej
· HDD se furt točí, vydávaj občas lehkej hluk při aktivitě, časem se zpomalujou, berou více elektřiny, atd. atd. zatímco SSD tímto netrpí, protože jsou bez pohyblivejch částí (solid) a přistupujou k datům přímo skrz výkonný řadiče
· při selhání HDD jde ve většině případech z nich data dostat (i když velmi draze) a dělá to z nich tedy ideálního kandidáta na zálohy, protože ze selhaného SSD data nedostanete
· můžete libovolně kombinovat několik SSD / HDD a jejich kapacit dohromady pro dosažení optimální rychlosti / ceny, dobrý řešení je taky jednoduše odpojitelnej externí disk na USB, s kterým pak můžete cestovat - tak to osobně řeším třeba já :)
 
Příklad:
Potřebujete rychlej systém, ale i hodně místa na odklad souborů, zálohu, velký hry, filmy a podobně, ale nechcete kvůli tomu kupovat šíleně drahý vysokokapacitní SSD.
 
Řešení:
1) Koupíte nějaký menší SSD, tam bude systém, Vaše aplikace a možná jedna, dvě hodně hraný hry. K němu velký HDD, tam si hodíte zbytek her, vaší zálohu důležitejch souborů a rodinnou sbírku fotek, videí nebo filmů.
2) Koupíte větší SSD s úsudkem kolik her a dat na něm budete potřebovat narvat a jinej disk v počítači nebude, tímto bude PC mnohem tišší. Na zálohy a přenosnost dat potom budete mít externí disk na USB.
 
ZDROJ je srdce
...který pumpuje do všech orgánů elektrickou šťávu.
 
I u zdroje neni výběr tak přímočarej, jak se může zdát. Ani zdaleka neplatí "čim víc wattů, tim líp". Jedna věc je jeho "kapacita" (dosažitelnej max výkon ve W), ale další neméně důležitá věc je jeho kvalita (účinnost a použitý součástky) a hodně lidí určitě bude zajímat i jejich hluk nebo design. Účinnost zdroje je navíc nejvyšší okolo poloviny jeho zatížení – proto je nejvhodnější zvolit výkon zhruba dvojnásobku toho, co Vaše sestava žere v zátěži (např. u hraní náročný hry). Abych Vám to taky zanesl nějak do praktickejch příkladů, než jen ve spoustě teorie: když má nějakej kvalitnější zdroj např. o 6% větší účinnost než druhej levnější (byť jen o pár stovek Kč), znamená to, že u toho levnějšího zaplatíte o 6% víc za elektřinu, kterou sežere PC. No a za 5 let? To už může bejt klidně v tisícovkách. S timhle na mysli je Vám asi už jasný, že kvalitnější zdroj s vyváženym výkonem se Vám finančně vrátí klidně už několikrát za ten pár stovkový příplatek za lepší kousek. A to s menšim zahřejvánim, tiššim ventilátorem a klidem na mysli, že Vám neodpálí zbytek sestavy :)
 
No a nakonec SKŘÍŇ je naše oblečení
...to co tvoří charakter, pózu a zastřešuje fungující celek včetně chlazení. I bez ní by PC fungoval, stejně jako my bez oblečení :)
 

2016 OC MODERN · AUKRO · BAZOŠ